Historie
Zdroj mapy: http://www.mapy.cz/19stoleti?x=13.4300464&y=49.4543887&z=15&l=0&source=ward&id=6456
Historie tvrze
Z poloviny 13. století lze dle přídomků pána Petra z Petrovic usuzovat na existenci panského sídla. Tyto nepřímé zmínky však sídlo nijak blíže neurčují. Lze také předpokládat, že sídlo neznámé podoby později zaniklo. Petrovice, zvané pro rozlišení od stejnojmenných vsí v okolí Velké Petrovice, tvořily až do 2. pol. 16. stol. příslušenství větších majetkových celků a v písemných pramenech jsou zmiňovány jako součást zelenohorského panství.
První zcela konkrétní zmínky o tvrzi pocházejí z poloviny 16. století, kdy vesnici získali Kokořovci (1561) prodejem od Šternberků.. Zpráva z roku 1584 zmiňuje poplužní dvůr, který byl založen pravděpodobně za Jiřího Kokořovce. V roce 1589 byl petrovický díl přidělen jeho vnukovi Petrovi, který si poté v poplužním dvoře vystavěl panské sídlo, po němž se uvádí s přídomkem na Petrovicích. V 80. letech 16. století tedy Kokořovci vystavěli v Petrovicích renesanční tvrz, která byla ve 2. pol. 17. století přestavěna na zámek.
Na konci 17.století jsou např. zmiňováni Kryštof František a Přibík Vilém Kokořovci, kterým patřily Petrovice společně. Po úmrtí Kryštofa Františka kolem roku 1684 zdědil celé Petrovice Přibík. Písemné prameny jsou však k podobě tvrze celkem skoupé. O to bohatší jsou ke stavebním úpravám místního kostela, který prameny nazývají zámeckou kaplí (přestože se sídlem nesouvisel - pochází totiž již z období gotiky). Ve vížce kaple je umístěn zvon o průměru 0,42m a výšce 0,33m, datovaný letopočtem 1710. Při jeho koruně obíhá ve dvou řadách nadpis, který kromě datace uvádí, že jej nechal zhotovit Přibík Vilém z Kokořova, pán na Velkých Petrovicích, Purkartově Újezdě, Otíně, Předslavi a Rohanově. Na plášti zvonu je bohatá plastická výzdoba. Tvoří ji rostlinné festony, rodový znak Kokořovců a plakety sv. Vojtěcha, Jiřího a Jana Nepomuckého.
Z roku 1743 prameny zmiňují petrovickou vrchnostenskou budovu, ve které se nacházely mobilie, jako obrazy, zrcadla, psací stůl a zařízení ložnice.
Od roku 1746 až do roku 1945 pak byl statek v Petrovicích spojen s žinkovským panstvím. Poté byl veškerý majetek (v té době Emila Škody) zkonfiskován na základě dekretu prezidenta republiky č. 15/1945 Sb.
Další informace o panském sídle nacházíme v Josefském vojenském mapování z let 1764-67, které popisují "solidní zámek, poplužní dvůr, sýpku, kostel a zděný hostinec".
Katastrální mapa z roku 1837 zachycuje zámek jako obdélnou budovu o rozměrech cca 15 x 21 metrů. 
Podoba není přesně známa, lze však předpokládat, že stavba měla středovou chodbu se schodištěm a po jejích stranách se nacházely dvě dvojice obytných místností.
Někdy mezi lety 1837-79 byla část zámku zbořena, takže do dnešních dnů se dochovaly zhruba 2/3 původního objektu. Zajímavé je, že v Soupise památek1/ se uvádí "zámek, dříve větší, již v XVIII. stol. částečně byl snesen a ubourán."
Popis petrovického zámku se dochoval z roku 1879, který byl zpracován jako součást předávacího protokolu pro nájemce petrovického statku. Zámek tehdy sloužil jako obydlí panských úředníků. V přízemí byl byt vrchnostenského zahradníka, který tvořil předsíň se schodištěm do patra, záchod, dva pokoje kuchyň. V patře byla předsíň s pecí, místnost pod schody na půdu, kuchyň, dva pokoje, které užíval fořt jako byt, a jedna místnost, kterou užíval jako byt adjunkt.
Fotografické a obrazové materiály jsou k petrovické tvrzi velice skoupé. Z roku 1910 však pochází barevný pohled obce, kde je velmi dobře vidět celé "zázemí" bývalé tvrze. Přímo uprostřed pohledu se nachází budova tvrze (větší čtvercová budova s černou střechou), v popředí budova bývalé kočárovny, za ní budovy hospodářské a sýpka. Napravo od budov se nalézala zahrada a velký sad.
Současná podoba tvrze je čtvercového půdorysu. Jihozápadní a jihovýchodní nároží zpevňují opěrné pilíře. Přízemí je zaklenuto ve vstupu křížovou klenbou, a místnosti, které jsou shodně zaklenuty valeně s trojbokými výsečemi. Patro je plochostropé.
Budova tvrze byla společně s pozemky velkostatku součástí pozemkové reformy již po vzniku Československé republiky a sloužila pak (od roku 1924), až do šedesátých let 20. století jako škola. Původní střecha byla valbová, tvrz měla také jiná okna. Některá okna byla následně zazděna. 
Okolo pozemku se místy dochovala kamenná zeď, která je vidět i u kaple. Dle vyprávění pamětníků je toto pozůstatek ještě původní zámecké zdi, která se časem rozebírala na stavební materiál apod. Od paní Petrové jsem získala fotografii, na které je za sochou sv. Jana Nepomuckého, která stojí pod budovou tvrze, vidět ještě vysoká "zámecká" zeď. Bohužel jde o fotografii již několikrát překopírovanou, takže není zcela ostrá, přesto zeď je za sochou jasně patrná. Nicméně, protože nám štěstí přálo, podařilo se nám díky laskavosti regionálního historika, pana Tykala 
získat původní fotografii výše zmíněné přefocené. Fotografie byla pořízena někdy kolem roku 1900 pro soupis památek bývalého politického okresu přeštického. Porovnáním obou fotografií je vidět, že původní fotografie byla větší a zachycuje i budovu tvrze. Zde jsou velmi pěkně vidět i profilované šambrány u oken.
Jak budova někdy v 1. pol. 20. stol vypadala, je vidět z fotografie ze školní kroniky.
Z roku 1931 (darována) asi pochází vcelku unikátní černobílá pohlednice vsi Petrovice a Němčic. Obrázek značený modrou šipkou ukazuje budovu tvrze, na dalším obrázku zvětšenou; třetí obrázek pak zvětšeninu další dotografie na pohlednici - kaple sv. Vojtěcha.
Tvrz následně užívalo místní JZD a po něm potomci rodiny Rambouskovy ze dvora Rudice u Hráze nedaleko Třebýciny, kteří ji od ZD dostali jako náhradu za zdevastované budovy na Rudici. V roce 2005 se dostala do seznamu knihy "Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech" Jiřího Úlovce. 
Na posledním snímku je budova tvrze, tak jak vypadala v roce 1989. Fotografie byla přefocena z výše zmiňované knihy dr. Úlovce.
1/ Petrovice - Kaple sv. Vojtěcha, Soupis památek, 25. Politický okres přeštický (1907), str. 63-65, cit dle: http:/depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5402 (2015)
Majitelé Petrovic v datech
1245 Petr z Petrovic
1547 Adam ze Šternberka
1561 Jiří Kokořovec z Kokořova
1584 Jan Kokořovec
1601 Petr z Kokořova
1603 Jan Jiří z Kokořova
1625 Kryštof Kokořovec
1654 Adam Petr Kokořovec
1664 Kryštof František Kokořovec
1684 Přibík Vilém Kokořovec
1712 Přibík Josef a Václav Isidor Kokořovci
1738 Anna Apoléna Petronila, rozená z Valdštejna
1743 Václav Klenovský z Klenového
1746 Jan Josef z Vrtby
1883 Jan z Harrachu
1897 Karel rytíř Weselý
1913 Jeroným Colloredo-Mansfeld
1915 Karel Škoda
1931 Emil Škoda
1945 ČSR
Kokořovci z Kokořova 
západočeský, původně rytířský rod (v erbu shora půlený štít červené a černé barvy, nad helmou rohy týchž barev). Jejich předkem byl jistý PETR Z TATINÉ, připomínaný kolem r. 1401 jako majitel tvrze Kokořov u Nekmíře (tvrziště dochováno). Katolický rod se postupně rozrostl a získal značné jmění.
Patrně jeho vnuk PETR z KOKOŘOVA (zemřel 1531) získal Všeruby a jeho podnikavý syn JIŘÍ KOKOŘOVEC (žemřel po 1578) roku 1539 Šťáhlavy se Starým Plzencem a posléze krátce před smrtí ještě Žlutice (1575). Z jeho synů si PETR ponechal Žlutice, KAREL (zemřel 1605) Šťáhlavy, Kokořov a Všeruby (okres Plzeň-sever) a nejmladší JAN statek Prádlo u Nepomuka. Tím byly zároveň založeny tři hlavní kokořovské větve. Pozice žlutické větve posílil Petrův syn ADAM JIŘÍ, hejtman Žateckého kraje, který r. 1614 přikoupil Štědrou a 1623 ještě Vlkýš (fzemřel 1633 bezdětný). Majitel Prádla Jan vyženil ještě Oselce s Kotouní (majetkem rodu do 1671) a jeho potomkům patřily postupně do 18. století i další blízké statky na Klatovsku - Chocenice, Bzí, Petrovice, Předslav, Otín. Šťáhlavské panství si po svém otci Karlovi Kokořovcovi (zemřel 1605, pohřben v kostele P. Marie ve Starém Plzenci, kde je zachován jeho malovaný renesanční epitaf) rozdělili r. 1624 bratři JIŘÍ PETR (Šťáhlavy) a KRYŠTOF KAREL (Nebílovy, zemřel již kolem 1636). Zmíněný Jiří Petr (zemřel 1650) svůj majetek značně rozšířil o Žlutice získané dědictvím po bezdětném bratranci Adamovi Jiřím (+1633) a byl také r. 1637 povýšen do panského stavu.
Šťáhlavy po něm získal syn ADAM VÁCLAV (+ 1673) a Žlutice mladší syn FERDINAND HROZNATA (+ 1708). Syn Adama Václava JAN JINDŘICH získal sice r. 1680 i hraběcí hodnost (zároveň se svým strýcem Ferdinandem Hroznatou), ale špatným hospodařením přišel o Nečtiny (1685) a ještě před jeho smrtí 1721 zaniká i kokořovské panství nad tehdy již silně zadluženými Šťáhlavy (1711). Jeho strýc, zmíněný Ferdinand Hroznata (mladší syn šťáhlavského Jiřího Petra), byl lepším hospodářem a zděděné panství Žlutice udržel. Za jeho vlády dochází k poněmčení Žlutic a okolí (poslední český zápis v rejstříku žlutického městského úřadu datován k r. 1673). Žlutice byly pak majetkem jeho potomků až do r. 1872. Rod Kokořovců vymřel r. 1878.
Zdroj: Tvrze a zámky v Újezdě a Petrovicích, 2002 Jiří Úlovec (in Minulostí západočeského kraje)
Zdroj: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, 2005, Jan Kumpera, Ševčík nakladatelství
Zdroj: http://www.ohradech.eu/prehled_erbu.html#zalozka_k
Literatura vztahující se ke tvrzi, místu a rodu Kokořovců
KAREL, Tomáš, KRČMÁŘ, Luděk. Panská sídla západních Čech: Plzeňsko. 1.vyd. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2006. ISBN 80-86829-21-9.
ÚLOVEC, Jiří. Tvrze a zámky v Újezdě a Petrovicích. In Minulostí západočeského kraje XXXII. 1.vyd. Ústí nad Labem: albis international, 2002. s. 49 - 84. ISBN 80-86067-71-8.
ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech: 2. díl, N - Ž. 1.vyd. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-208-2.
POUROVÁ, Renata. Hrady, zámky a tvrze, které přežily rok 2000: Plzeňský kraj. 1.vyd. Kolinec: AgAkcent, 2011. ISBN 978-80-87018-14-9.
SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický království českého. 1.vyd. Praha: Argo (fotoprint původního vydání z roku 1909), 1998. ISBN 80-7203-099-X.
TYKAL, Roman. Zvony našeho kraje. In Pod Zelenou Horou: vlastivědný sborník jižního Plzeňska XIII. č. 2. 1998. s. 12 - 13.
SCHALLER, J., TRAJER, J. Petrovice. In Soupis památek. Politický okres přeštický. roč. 25. 1907. s. 63-65.